"Jeho smrt je velmi skličující ztráta pro automobilové závody" - Sir Stirling Moss.
Měl jsem to až neskutečné štěstí letmo se s ním setkat vloni na čtyřicátém IMM na Silverstone. Jedna zdvořilostní věta (dost se mi třásl hlas), jedno ruky podání, jeden podpis na plakát. V hlavním stanu celého "Mini-festivalu" působil jako velmi svěží, usměvavá legenda a ani mi nedocházelo, že byl stejný ročník jako můj otec (1923), jen o pár měsíců mladší.
Jeho jméno je od padesátých let nerozlučným synonymem závodních vozů a od let šedesátých pak neodmyslitelně "přilepeno" ke jménu vozu geniálního Aleca Issigonise - MINI. Jistě jste mnohokrát slyšeli, či vyslovili, že někdo viděl, prodává, kupuje Mini-Coopera. Komické na tom je, že tyto vozy pravděpodobně neměly a nemají se jménem Johna Coopera vůbec nic společného - respektive něměly až do roku 1990, kdy se John Cooper dohodl s Roverem na použití svého jména u sériových vozů Mini. Do té doby se mohlo pyšnit přídomkem Cooper pouze necelých 20 tisíc Mini typu Cooper S. O jakou jde vzácnost vám potvrdí každý, kdo se o Mini zajímá.
Ladičská firma John Cooper Garages Ltd., The Mini Cooper Centre, na adrese 3 North Lane, East Preston, West Sussex, BN16 1BN fungovala nicméně stále. Upravovala sériová auta a vyráběla tuningové kity pro zvýšení výkonu.
Pro anglické automobilové legendy byl ten letošní rok opravdu velmi smutný. V září sjel z pásu poslední sériový Mini a na Štědrý den (možná až symbolicky) ukončil své pozemské bytí člověk, k němuž se Mini přimklo jako k nezbednému kmotru svých her a rošťáren. Pro všechny, kteří mají rádi sportovní auta však vyslovení jména Cooper vždy trošku zavoní spáleným benzinem, dokonce je lehce cítit i přes dnešní vánoční purpuru.
Jiří Tlach (27. 12. 2000)