Login
Historie MINI
Neuvěřitelné vozidlo se zrodilo jaksi na truc šoku po suezské krizi 1956, kdy cena ropy začala stoupat, protože víc a víc stála její doprava (to ještě nikdo netušil, že nejhorší teprve přijde).
Kdo tehdy tento vůz spatřil, pocítil spíše rozpaky než nadšení: tak maličká kola přece nemohou vydržet nejmenší díru ve vozovce, řidičský prostor je přímo směšný, plochý volant se musí držet spíše jako dort a do zavazadlového prostoru se nevejde ani kočka. A ten motor vpředu, příčně uložený, ten musí působit pořádné patálie. A jak může přenášet pohyb na kola?
Po pětadvaceti letech se už nikdo nediví, že Její Veličenstvo královna udělila tvůrci tohoto vozu, pověstného Morrise-Mini, inženýru Alexandru Arnoldovi Constantinu Issigonisovi titul baroneta. Turek řeckého původu s britským občanstvím, který třikrát propadl z matematiky, stál u kolébky vozu, ale téměř beze svědků, takže je nutno opřít se o legendy. Jedna se týká vozu samého, druhá jeho tvůrce. I kdyż nakonec všichni připustili, že Mini je přece jenom automobil, myšlenka, že Issigonis byl spíše kouzelník než inženýr, přežívá dodnes.
Pověst praví: Když si v březnu 1957 Leonard Lord, prezident skupiny britské společnosti BMC, vzal do hlavy, že vytvoří Mini, povolal si Issigonise. Co si řekli, zůstává tajemstvím. Ale když se inženýr vrátil, dal si zavolat čtyři nejrobustnější pivaře z továrny, poručil jim, ať si sednou na zem, dva vedle sebe a dva za nimi (jako v autě), vzal křídu, na podlaze načrtl obvod těchto čtyř těl a řekl: "Vůz, který zkonstruujeme, bude mít tyto rozměry." Sám Issigonis neměl docela jasnou představu, jak to bude vypadat, jak sloučit do jednoho vozidla úsporný provoz, jako měl pověstný Fiat 600, a zároveň prostor jako Rolls-Royce.V čem byl problém? V mechanice. Když dumal, jak přenášet pohyb vznikající v motoru uloženém příčně na kola uložená podélně, vzpomněl si Issigonis na převod používaný ve věžích ponorek a vykonávající přesně tuto práci: přenáší pohyb z jednoho směru do druhého.
A musí ho přenášet v každém případě, jinak jde ponorka ke dnu. Issigonise také napadlo, že tento typ spoje musel být určitě mnohokrát vyzkoušen, než se začal používat v této důležité funkci. Celé jeho tajemství spočívalo v tom, že převodovku z ponorky patřičně "redukoval".
A třebaže zpočátku tato podivná krabice nevzbuzovala nadšení, evropské cestovní agentury zvaly turisty do Londýna s tím, že tam lze spatřit bankéře s buřinkou za volantem miniauta. Přes nízkou cenu se Mini stal náhle preferovaným vozem stále širších (a zámožných) vrstev; někteří jej dali jenom vyšperkovat a la Rolls-Royce – osm vrstev laku, palubní deska z mahagonu, čalounění ze vzácné kůže, radiotelefon, hi-fi, klimatizace, motor 1300 ccm o výkonu 110 HP.
Mladí sportovci jezdili první závody s Mini – jmenovali se James Hunt, Niki Lauda. . . Ale líbil se i ženám. V osmdesátých letech končilo téměř 70 procent vozů Mini v rukou nějaké paní nebo slečny, dnes je to již lahůdka pro sběratele a fandy. Za první čtvrt století vyjelo z výrobních závodů 5 miliónů Mini. Montáž jednoho vozu trvala necelé dvě hodiny, i když bylo třeba přišroubovat 3009 šroubů. Alec Issigonis – Sir Alec – stačil vychutnat potěšení z úspěchu a uchýlit se na venkov, kde občas vypráví, jak na polytechnice v Battersea třikrát propadl z matematiky. A směje se pokaždé, když to vypráví.